Když Bohové svět opustili
a lidé dostali možnost, aby sami žili,
co se skrývá v temnotě netušili.
To, jež v hlubinách spoutané bylo
se nyní opět navrátilo.
Když lidé si uvědomili,
co vlastně způsobili,
bylo pozdě se vrátit,
temnota opět povstala
a čas se začal krátit.
Na zemi staré chrámy se objevovali,
co před námi skryté zůstávali.
Napadáni nyní jsme byli,
stvůrami, které jsme před věky vyhubili.
Z chrámů co považovali jsme za dary,
kde se odpovědi skrývali,
vylézali ven ještěrani.
Obludy zlem stvořené,
lidskou chamtivostí osvobozené.
Kde jsou teď hrdinové z bájí?
Co nás před temnotou uchrání?
Kde jsou, ptám se hrdinové bezejmenní teď?
Copak nikdo nezachrání tento svět?
Pak spatřili jsme takového,
hrdinu bezejmenného.
On zlo schované v hoře
a rozbouřené moře,
porazit dokázal.
Já jeho pravé jméno znám.
Je to pravda lidé, nenechte se zmýlit.
Já řeknu vám teď jeho příběh.
Snad se vám to bude líbit.
Příběh začíná v dávné době,
v jednom velkém městském domě.
Tam narodilo se malé dítě
a jak všichni dobře víte,
nebyl to náš hrdina.
A v tu noc kdy slavila spodina,
narození dítěte chudého rybáře,
ze tmy vyšla v býlích robách tři velké stráže.
„Dítě nám odevzdej” řekli,
lidé na oslavě se ihned rozutekli.
„Jakým právem?” ptal se muž v šedé košili
v takové jakou chudí lidé nosili.
„Z nařízení krále já nyní mohu,
odnést dítě na převýchovu.”
Rybář jen sklopil oči
„Uděláme jak král poroučí!”
„Dobrá vezmeme si to dítě,
tady za to zlato se pár měsíců dobře najíte!”
Stráže, v temné noci zmizeli,
kam odnesli to dítě, lidé nevěděli.
A nyní přesuneme se časem o šestnáct let dále,
příběh malého dítěte pokračuje stále.
Vyrostl z něj muž silný,
ale v učení nebyl moc pilný.
Neustále někde běhal
ze šlechtického původu si nic nedělal.
Neustále se špatně choval,
dělal jenom ostudu.
S mečem však dobře šermoval,
neunikl svému osudu.
„Bude z tebe voják!
Tam naučí tě jak se chovat
oni dokáží tě vycepovat.”
řekl jednou jeho otec,
když už měl plné zuby,
lumpáren, co jeho syn dělal z nudy.
A tak vydal se šlechtic mladý,
do služby svému králi.
Služba nebyla dlouhá, snad jen tři roky
domů pak rychle vedly jeho kroky.
Rezidence byla obsazena řádovými vojáky
co měli velké bodáky.
„Tvůj otec a matka bydliště změnili”
řekli vojáci a strašně se tlemili.
„Tvoje rodina byla zbavena všeho majetku,
teď jsi chudý, ty dobytku.”
„Kde je moje rodina, kam mohli jít?
Odpovězte nebo vám rozbiju ciferník.”
„Nikam nešli támhle viseli,
na rozkaz inqvizitora mi je sundat museli.
A těd zmiz čubčí synku,
už nepočkám ani chvilku
a pověsíme tě taky tam
jak rozkázal to náš pán.”
Mladíkovi nervy ujeli,
a strážci co blbě civěli,
několik tvrdých ran dostali,
až jim kosti v těle praskali.
Přiběhli tam další muži ve stráži,
ale mladík byl v pěkné ráži.
Nakonec ho s vyvinutím velkého úsilí.
konečně přemohli a obklíčili.
Tu objevil se muž s jedním okem.
,Do vězení s tím hloupým klukem!
Na víc už tu čas nemáme,
na daleký ostrov těd odplouváme.
Tam odpovědi nalezneme,
a vládu nad světem opět převezmeme.”
Takhle končí první část, vyprávění mého
a těď prosím přispějte pár mincí do hrnku bezedného.
A nezapomeňte lidé! Zítra tu budu zase stát,
a příběh o našem hrdinovi vykládat.