Městem se šířila noc, denní hluk ulic pomalu utichal, však hluk ozývající se z krčmy nabíral na síle. Z jejich dveří se linulo ven do tmavé ulice teplé světlo. U prvního stolu seděli tři lidé. Dva mladí muži a jedna poměrně pohledná dívka. I přes to, že od některých stolů se ozývalo veselí, tento stůl vypadal až nezvykle vážně.
Drako, jeden z mužů pohlédl tomu druhému vážně do očí: „Takže do toho jdeš se mnou?” Druhý muž už byl rozhodnutý. Jeho milovaný ostrov, kde strávil prakticky celý život, na tom byl velmi zle. Od té doby prvního otřesu, toho nejsilnějšího, když se na světě objevily ruiny. A z nich vyšlo zlo, monstra a nemoci. A uvnitř nich už byla jen samotná smrt. „Ano” odpověděl bez dalšího přemítání.
Drako se pootočil na židli a chtěl tu samou otázku položit i Sáře, když v tom k jejich stolu přirazil nějaký opilec a zařval div ne na celou hospodu: „Hej, pusinko, nechtěla by sis se mnou trochu pohrát?”
„Odprejskni!” řekl před chvílí tázaný muž. „A to mi bude jako říkat nějakej usmrkanej Nalezenec jako jseš ty jo?” zařval na něj. Nalezenec, tak mu říkalo ve městě hodně lidí, brali to jako urážku, on to bral jako holou skutečnost. Našli ho na pláži u trosek lodi. Přežil katastrofu jako jediný, nic si z toho nepamatuje, byl mu asi rok. Proto se jen pousmál a odpověděl: „Ano, usmrkanej Nalezenec jako jsem já to řekne ožralímu debilovi jako jseš ty!” Ožrala se rozzuřil a chtěl ho srazit pěstí, Drako byl však rychlejší. Skroutil mu ruku za zády, až Opilec zařval bolestí a pak jen sykl: „Vypadni!” Opilec se po nich ještě podíval, odplivl si na zem a šel pryč.
Pak se Drako opět posadil a řekl: „Dobrý, zase máme klid. Ty Sáro teda do toho jdeš taky? Jseš si tím jistá?” Sára odpověděla ihned: „Je zbytečný se nás znova ptát, už jsme to probírali.” Pak koukla na druhého muže: „Jemu vzal ostrov nejlepšího přítele, zabilo ho monstrum před jeho očima. Mě vzal celou mou rodinu. Musíme odjet.”
Drako teda kývl a řekl: „Dobrá, plán znáte. Je čas vyrazit, pojďte.”
Tiše došli do přístavu, k místu, kde kotví loď Inkvizice. Drako pak kopl do pytle, který ležel na zemi tak, aby spadl do moře. Jen co s hlasitým šplouchnutím dopadl do vody, zařval: „Muž přes palubu!” Inkvizice zazmatkovala. Stráž nebyla v klidu a běžela se podívat po bocích lodě. Toho využila naše trojce a tiše se vkradla na loď. Jen co byli na palubě, tak zamířili ke skladovacímu prostoru. První šla Sára, za ní šli oba muži, Nalezenec, jak ho jmenoval Opilec a poslední šel Drako.
Sára jako první zalezla mezi bedny tak, že nebyla vidět, V tom se ozvali kroky směrem do podpalubí, kde byli skladovány bedny. Oba muži zrychlili, aby se schovali mezi bedny, Drako to však už nestihl.
„Poplach!” Zařval strážník inkvizice. Pak rychle silnou paží uchopil Draka pod krkem. Za chvíli dolů sestoupil další strážník, evidentně nadřízený. „Tak ty odsud chceš odjet co? Jsi tu sám?” Drako kývl. Na to člen inkvizice udělal prudký pohyb holí se zaostřenou špicí a uťal Drakovi hlavu.
Sara div nevykřikla, kdyby jí její společník neucpal rukou ústa. Pohled na celou scénu byl strašný. Ovšem s tímto rizikem do toho šli.
Strážník vytáhl kus hadru a utřel si hůl. „Ukliďte to a ať se o tom Inkvizitor nedozví. Asi by nebyl pro vraždu, ale nějaký trest přijít musel. Jo a kapitán říkal, že jsme připraveni vyplout, tak ho dejte do pytle a během plavby ho hoďte přes palubu. Hurá na moře!” domluvil a uchechtl se.