Risen 2 Preview

Napsal: El Kamil, vydáno: 5.3.2012

Hráli jsme Risen 2: Dark Waters a nyní přinášíme naše dojmy v podobě preview. Podíváme se na zoubek zásadním novinkám v podobě střelných zbraní a voodoo, odhalíme pozitivní a negativní stránky upraveného bojového systému, vysvětlíme fungl nový systém vývoje postavy a vůbec napíšeme, jak že se druhý díl série, která navázala na úspěšnou ságu Gothic, hraje.

Na začátek podotkněme, že preview verze, kterou jsme měli od českého vydavatele CENEGA, jemuž na tomto místě děkujeme, k dispozici, zahrnovala tři herní světy. Úvodní baštu Inkvizice Caldera, kde ovšem člověk stráví sotva půl hodinky, ostrov Takarigua a Mečové pobřeží. Pokud alespoň trochu sledujete dění kolem Risen 2 na našem webu, tak jistě víte, že hru budete hrát za stejného bezejmenného hrdinu jako v prvním díle. Jeho vzhled se ovšem rapidně změnil. Nechal si narůst delší vlasy a nosí pásku přes oko, aby zakryl to, co mu způsobil magický okulár z prvního dílu. Dvojka se odehrává cca o deset let později a jako první nám nabízí pohled na Calderu, s níž to ovšem nevypadá moc růžově. Zmítá se v plamenech a takřka všechny lodě plující v okolních vodách jsou nemilosrdně potopeny monstry z hlubin.

Ohnivý titán, se kterým jste měli čest v závěrečném souboji na ostrově Faranga, je jen slabý odvar oproti tomu, co vás čeká nyní. Náš hrdina ovšem vůbec nevypadá, že by ho zkáza světa nějak zajímala. Jako člen Inkvizice se potácí od jedné flašky rumu k další, a když ho náhodou vyruší kolega s tím, že má okamžitě jít za velitelem Carlosem, tím z prvního dílu mimochodem, nevypadá to ani trochu na to, že začne další tažení za spasením světa. A přesně v ten moment se chopíte svých klávesnic, myší, gamepadů či jiné mechanické havěti a pustíte se do toho. Přístupný prostor Caldery, která nebýt celá v plamenech by vypadala skutečně majestátně, je značně omezen. S Carlosem jste svědky potopení připlouvající lodi, načež vás váš nadřízený pošle na pláž podívat se, jestli náhodou někdo nepřežil.

A to by v tom byl čert, aby ne. Na pláži se setkáte se starou známou Patty, která stále hledá svého pirátského tatíka a která je mimochodem nejspíš tou nejvíce nehezkou dámou ve hře, kulantně řečeno. Grafici Piranha Bytes se ji snažili udělat tak výjimečně krásnou, až se to bohužel obrátilo úplně opačným směrem. Copak tělo, to by šlo, ale ty vlasy, ty vypadají, jakoby byly přilepené k hrudníku. Á propos hrudník. Kdyby nebyla jeho odhalená část tak precizně rovná, určitě by byla trochu více sexy.

Patty vám řekne, že její otec hledá zbraň proti Krakenovi, což je monstrum, která řádí v okolních mořích, a že se nyní nachází na ostrově Takarigua. A shodou okolností právě tam se chystá odplout výprava Inkvizice se zásobou otroků pro tamní plantáže cukrové třtiny. Slovo dá slovo a vy jste na palubě a plujete vstříc tajné misi: Najít piráty a získat onu mocnou zbraň. To vše úplně inkognito. Pokud by piráti zjistili, že patříte k Inkvizici, ihned by vás odkráglovali. Jistí si ale nemůžete být ani před vlastními lidmi, kteří totiž mohou být v tajném spolku právě s piráty. Na Takarigue se tak vyloďujete jako polonahý chlapík bez košile, bez bot, bez ničeho. Zbyl vám jen váš osobní meč a Patty, která vás bude na cestě za svým otcem doprovázet.

To by byl ve stručnosti úvod hry. Na ostrově máte přistup kamkoli. Můžete se potloukat v úvodním táboru Inkvizice, splnit pár úkolů, prozkoumat pláž, zaskočit na plantáže a mrknout se, jak tam dřou domorodí otroci, a nebo jít do džungle a pustit se do boje. Je to prostě jen a jen na vás. Herní svět je takový, jak jsme u her od Piraní zvyklí. Hutný a lákající k prozkoumávání, za což také budete ve většině případů náležitě odměněni nějakou truhlou s pokladem. Po cestách narazíte na nejrůznější divoké bestie od prasat bradavičnatých, přes opice, obrovské kraby, po jaguáry, ghúly, či podivné obrovské pavouky. Design monster ovšem trochu pokulhává za tím, co jsme mohli vidět v jedničce. Jsou originální, o tom není pochyb, ovšem přesto jim podle mého názoru něco chybí. Možná si Piraně to nejlepší nechali až na v preview nehratelné oblasti. Stejně jako v jedničce má (skoro) každé monstrum kromě obyčejného mlácení i nějaký speciální útok. Jaguár či ghúl vás povalí na zem, načež se musíte vysvobodit rychlým mačkáním vybrané klávesy, jinak je s vámi amen. Prase se na vás vší silou rozběhne, stejně tak krab, jehož je navíc kvůli jeho pevné tělesné schránce těžké zranit.

Pro boj nejen s monstry máte k dispozici slušný arzenál zbraní. Ve hře jsou (jednoruční) meče a šavle různých druhů, vrhací kopí a dýky a nově také střelné zbraně v podobě pistolí a mušket. Boj s mečem se ovládá standardně, levým tlačítkem provádíte útoky, přičemž opakované kliknutí způsobí provedení komba. Narozdíl od prvního dílu není až tak nutné naučit se správný rytmus klikání, aby vaše útoky byly co nejefektivnější. A tak se zejména proti monstrům boj často omezuje na zběsilé klikání. Což podporuje i to, že se útokům bestií nelze bránit (pravé tlačítko myši), a zejména i fakt, že hrdina neumí v boji uskakovat. To považuji za největší nedostatek bojového systému. V jedničce jste se mohli díky tomuto prvku obratně dostat z obrany do útoku, zasadit nepříteli ránu do zad a nebo se prostě jen rychle dostat do bezpečného místa. Tohle v dvojce nejde. Problém je i s ústupem. Ten lze provádět pouze v situaci, kdy jste zaměřeni na nepřítele, což provádíte stejně jako obranu držením pravého tlačítka myši. Jinak všudypřítomná volná kamere způsobí úprk hrdiny čelem ke kameře, čehož protivník vždy náležitě využije. S trochou cviku se ovšem bojový systém dá zvládnout a ani volná kamera nepůsobí takové problémy, jak jsem se ze začátku obával. V boji lze používat také tzv. špinavé triky. Tak například můžete svého nepřítele oslepit vhozením písku či soli do očí, čímž získáte šanci zasadit mu pár úderů, zranit jej hozeným kokosem a nebo jej postřelit pistolí. Každý trik představuje příslušný předmět, jímž vybavíte hrdinovu volnou ruku. Trik v boji provedete defaultně klávesou "E", musíte si ovšem dát pozor, aby vás nepřítel během jeho provedení nezasáhl. Občas se také stane, že se vám útok nepovede a netrefíte se, přičemž pravděpodobnost úspěchu ovlivňují vaše dovednosti.

Jestli má boj proti monstrům sklony ke klikačce, souboje s NPC již nabízí větší prostor pro taktiku. NPC postavy se totiž zdatně brání a provádí pokročilé bojové manévry a totéž musíte dělat i vy, nechcete-li po chvíli skončit s držkou v hlíně. A tak se můžete naučit přerušit protivníkův útok, což se hodí zejména v situaci, kdy vás neustále zasypává údery, což je specialita domorodých bojovníků, kteří jsou nezvykle obratní, skáčou při boji ze strany na stranu, dělají salta, mlátí v podřepu, prostě všechno možné. Dostat se pak ke slovu může stát hodně zdraví. Pokud se naučíte i protiútok, tedy provedení útoku ihned po úspěšném přerušení toho soupeřova, provede hrdina efektní a i efektivní sérii několika útoků sestávajících se z úderů pěstí, mečem, či kopů, které nepřítele značně zraní. Nutno ale podotknout, že pro přerušení útoku se musíte dost přesně trefit do správného okamžiku, a stejnětak na případný protiútok máte minimum času. Jakmile si tyto manévry osvojíte, budou vás boje opravdu bavit.

Jak se ale tyto schopnosti naučit? Systém vývoje postavy prošel od prvního dílu výraznou změnou. Hrdina již nezískává zkušenosti, nepostupuje na nové úrovně a nezískává dovednostní body, které by investoval do síly, obratnosti a podobných vlastností. Nyní za své činnosti, tj. zabití monster a plnění úkolů, získáváte tzv. slávu, což jsou v podstatě převlečené zkušenosti. Slávu střádáte a střádáte, až ji nastřádáte tolik, že ji můžete vložit do jedné z pěti základních dovedností: Čepele, střelné zbraně, tvrdost, lstivost a voodoo. Všechny na začátku hry začínají na první úrovni. Abyste některou z nich zvýšili na úroveň druhou, potřebujete 1000 bodů slávy, na třetí pak 2000, na čtvrtou 3000 atd. Zvýšení těchto primárních dovedností můžete provést kdykoli během hry na obrazovce statistik.

Každá z nich se pak dále dělí na tři sekundární kategorie. Například Čepele jsou rozděleny na podkategorie sečné, bodné a vrhací a třeba lstivost, což je kategorie pro zloděje, na Stříbrný jazyk, Zlodějina a Špinavé triky. Tyto dovednosti určují, jak efektivní budou vaše údery meče, koho budete moci úspěšně zastrašit, přemluvit či okrást, jaké protivníky můžete ovládnout pomocí voodoo atp. Sekundární dovednosti stoupají současně s primárními, tedy za každou novou úroveň primární dovednosti se všechny její sekundární zvednou o 5 bodů (přičemž začínají právě na hodnotě 5). Krom toho je lze zvyšovat pomocí bonusů z předmětů a učením se konkrétních dovedností, což je třetí vrstva dovednostního systému.

Konkrétní dovednosti určují, co váš hrdina fakticky umí. Každá z pěti základních kategorií obsahuje celkem 15 unikátních schopností, které se již musíte učit u učitelů. Ti za to zpravidla chtějí jen zlato, přičemž někteří učitelé se vám zpřístupní až po splnění nějakých úkolů a někteří vám zůstanou na vždy zapovězeni z důvodu volby frakce. Každá z unikátních schopností kromě zlata ještě vyžaduje určitou úroveň primární dovednosti a v některých případech i ovládnutí některé jiné schopnosti. Mezi tyto konkrétní dovednosti patří například kopanec, kterým si můžete v boji pomoci dostatat nepřítele od těla, různé kritické a ještě kritičtějších zásahy, plížení, páčení zámků, kapsářství, výrobu mečů a pistolí, destilování alkoholu či posilování sekundárních dovedností.

Tak se něco naučíme a jdeme dál. Co se graficky týče, tak toho bohužel nemohu až tolik prozradit. Na své postarší sestavě Intel Core2 Duo 2.53 GHz, GeForce 9500 GT 512 MB a 2 GB RAM, která je zhruba na hranici minimálních požadavků, jsem hru rozjel na něco, čemu by se dalo asi říct téměř střední detaily. Hra běžela průměrně na 16-17 FPS, což (pro mě) bylo hratelné. I přes snížené detaily hra nevypadala špatně. Pláže (zejména ta na Mečovém pobřeží) vypadaly velmi hezky, klidné moře se při bouřce vlnilo, vodopády jsou skutečně úchvatné, na plné detaily si to určitě užijete. Sice to nebude TOP grafika dnešní doby, ale to nebyl ani první díl. Dalším plusem ve výkonu hry jsou rychlé nahrávání a ukládání pozic, takže se nemusíte bát, že by hrozilo něco jako u "legendárního" Gothica 3.

Jak již víte, herní svět se dělí na několik samostatných částí, různých ostrovů, ostrůvků a pobřeží. Abyste mezi nimi mohli libovolně cestovat, potřebujete pravděpodobně vlastní loď. Té se mi v preview verzi nedostalo, tudíž jsem musel následovat postup, který nám Piranha Bytes nalajnovali. Z Caldery na Takariguu a z ní pak na Mečové pobřeží. Příběh se začátku hry je tak trochu lineární, což ovšem vůbec nevadí, protože stále máte celý ostrov k prozkoumání dle vaší libosti, a to je jako vždy zábava. Jakmile získáte vlastní bárku a posádku, budete moci nejspíš sami vybrat, kam se hra bude ubírat. V každém novém místě, kde zakotvíte, si nejdříve musíte sehnat mapu, abyste měli přehled o tom, co se kde nachází. Jakmile se vám to povede, máte objevený celý ostrov, takže žádné zamlžená mapa, kterou postupně odhalujete svým prozkoumáváním. Pomocí mapy pak můžete rychle cestovat mezi hlavními body ostrova, až je objevíte samozřejmě. Ze hry totiž zmizely teleporty a jejich stejně efektivní náhrada ve hře není. Ano, na plážích můžete najít malé loďky, které lze pro rychlé cestování také využít. Problém je v tom, že s loďkou lze cestovat pouze mezi dvěma, třemi místy, které se navíc nachází na pobřeží, do vnitrozemí tak musíte po svých.

Za skutečně silnou stránku hry považuji dialogy. Ty jí dodávají skutečnou pirátskou atmosféru. Jak si jistě dokážete představit, piráti nejsou zrovna slušní chlapi, takže peprné výrazy lítají jako na běžícím páse. Skvělý je také dabing (ten anglický), výběr herců se povedl, takže drsní piráti mají hluboké vychlastané chrčáky, vojáci Inkvizice zní klidně a ženy, kterých je ve hře opět minimum a všechny vypadají líp než Patty, mají něžné, sexy hlásky. Postavy při rozhovorech často gestikulují a mění výrazy tváře, jak jste již určitě viděli v nějakém videu. V podstatě až na nepřirozené kroucení naší milované Patty mi tyto prvky nepřišly tak přehnané, jak se z různých videí zdálo, a šlo poznat, že si Piraně dali opravdu práci s ručním přiřazením různých gest různým hláškám, což pak ještě umocňuje jejich údernost. Kromě klasických rozhovorů se čas od času, většinou při nějaké speciální příležitost, spustí naskriptovaná cutscéna. Někdy si také NPC povídají mezi sebou a často je to také o vás. Třeba když se poprvé vylodíte na ostrově Takarigua, dva tamní obyvatelé se dohadují, co jste asi tak mohli spáchat, že jste si zasloužili vyhazov z Inkvizice. Tyto prvky ještě dokreslují povedenou atmésféru celé hry.

Stejně dobře na mě působila hudba a zvuky prostředí. Risen 2 nejspíš nemá žádný zapamatovatelný či epický soundtrack jako třeba Gothic nebo teď čerstvě Skyrim, přesto však skvěle ovlivňuje ladění hry. Když se jen tak procházíte po džungli a sbíráte bylinky, hraje klidná melodie, v boji naopak dramaticky zrychlí a dungeonech vzbuzuje úzkost tak, že by se neztratila ani v nějakém hororovém díle. Za zvuky prostředí bych zmínil jeden - hromy. Bouře v Risen 2 mají opravdu povedené zvukové i vizuální efekty. Blesky ozařují celé okolí, moře zneklidní a hluboké a hlasité hromobití tomu dodádá tu pravou atmosféru. Jen škoda, že nakonec zůstane jen u tohoto. Skutečný déšt se nespustí. Uvidíme, jak to bude ve finální verzi.

Velkou změnou prošel také inventář a vůbec všechny různé obrazovky. Inventář se nyní dělí do kategorií Vybavení, Použitelné předměty, Loot a Vše, přičemž tak nějak všechno je ve všem a občas v tom může být trochu guláš. Vývojáři se snažili hráčům správu inventáře co nejvíc usnadnit, až to možná trochu přehnali. Pokud totiž máte věcí hodně, což se postupem hry rozhodně stane, inventář je totiž stejnějako v minulých hrách od Piranha Bytes neomezený, může vám najítí konkrétního předmětu trvat trochu déle. Obrazovka inventáře je tvořena podobiznou našeho hrdiny ve středu, seznamem předmětů nalevo a informacemi o vybraném předmětu napravo. Kategorie Loot zahrnuje všemožné věci, které nelze použít, tedy trofeje, zlaté a stříbrné cennosti, různé nástroje atp. Mezi použitelnými předměty najdete zase vše, co lze použít. Různé bylinky, zbraně, části zbroje, alkohol atd.

Své alter ego pak vybavujete na obrazovce Vybavení, která je rozdělena do kategorií podle toho, jakou část těla chcete vyzbrojit. Máte následující možnost - pravá ruka (primární zbraň), levá ruka (předmět pro špinavý trik), hlava, hrudník, boty, náušnice, prsten a amulet. Jak jistě vidíte, máme tu pár novinek. Nově si totiž svou "zbroj" skládáte sami z různých částí. Na prvních dvou ostrovech jsem zatím narazil jen na různé košile, kalhoty či pirátské čapky, které příliš ochrany neposkytovaly. Takže v tomto směru nemohu příliš hodnotit. Prsten můžete mít nasazen pouze jeden, stejně tak náušnici a amulet. Předmětů je ve hře podle mého názoru tak akorát, ani moc, ani málo, člověk si má co vybrat a z nalezení každého nového lepšího předmětu či nějakého unikátního má opravdu radost. Abych nezapomněl, přítomna je samozřejmě i lišta s quicksloty.

Když už jsem nakousl ty unikátní předměty, přináší Risen 2 menší specialitku, tzv. legendární předměty. To jsou věci, o kterých se čas od času dozvíte z různých knih, pokud je tedy najdete. Knihy vám poradí, kde se daný předmět nachází a pak už je na vás, jestli jej získáte nebo ne. Občas jej prodává nějaký obchodník, občas je dostanete jako odměnu za nějaký úkol. Výhoda těchto předmětů je, že poskytují bonus k všemu možnému jen tím, že je máte v inventáři, vybavit se jimi totiž nelze. Tak třeba takové malé ruční zrcátko vylepší vaši schopnost přemlouvání, hnusná hlava nějakého domorodce vám zase pomůže při zastrašování lidí a tak dále. Nejedná se o žádné super věci, které vás učiní nesmrtelnými, přesto je jejich hledání zábava.

Kromě legendárních předmětů na vás čekají ve hře i jiné poklady. Stejně jako v jedničce tak i v druhém díle můžete vykopat poklady a tím si tak přijít na slušné jmění. Tentokrát se ovšem o pokladu nejdříve musíte nějak dozvědět, jinými slovy získat mapu k němu vedoucí. Krom toho, že mapu pokladu sem tam najdete v nabídce různých obchodníků, je tu i pár skutečně pirátských způsobů, jak k ní přijít. Tak například ji vyhrát v soutěži v chlastání (o té později) a nebo ji najít jako zprávu v láhvi. Po získání mapy se vám místo pokladu zobrazí na mapě daného světa a vy jej můžete vykopat, k čemuž opět potřebujete lopatu. Další poklady lze získat z různých dungeonů. Kromě jeskyní se opět podíváme do nejrůznějších chrámů, kde na nás ovšem čekají i různé pasti. Narozdíl od propadající podlahy či bodáků v prvním díle tentokrát pasti nejsou na první pohled vidět. Tudíž se jim de facto nelze vyhnnout. Jakmile past aktivujete, máte necelou vteřinu na stisknutí příslušné klávesy, které způsobí hrdinovo efektní vyhnutí. Pokud to nestihnete, je po vás. Tím pádem musíte být nyní neustále na pozoru na rozdíl od jedničky, kde člověk hned po prvním střetnutí se s daným typem pasti věděl, na co si dát pozor.

Hrdinův deník úkolů je přehledně rozdělen na hlavní a vedlejší úkoly. Vedlejší se pak dále dělí do skupin dle lokace, do níž spadají. Hlavní úkoly se dále dělí na pod úkoly, tak aby vše bylo co nejpřehlednější a hráč co nejsnáze věděl, co má udělat dál. Tohle dělení je užitečné, ovšem mám dojem, že vývojáři o nás hráčích nemají moc valné mínění. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč je úkol typu "následuj osobu X z místa A do místa B" rozdělen na šest či sedm dílčích miniúkolíčků, které jen celou cestu rozdělují na padesátimetrové části. Jinak jsou úkoly tak nějak typické. Tu a tam najít nějaký poklad, vybílit hnízdo termitů, pobít obzvlášť vypasené prase, osvobodit piráta a sehnat všechny věci, které mu zabavila Inkvizice, doručit zprávu pirátům a zpět k vojákům, sledovat podezřelého maníka atp., však to znáte. Není to ale nuda, některé úkoly jsou opravdu úsměvné, o což se starají zejména dialogy.

Hlavní hrdina má klidný hlas a se změnou vizáže působí jeho tvrďácké vystupování opravdu věrohodně (ne jak u nejmenovaného pastýře, co mu zabili snoubenku, a tak zachránil svět) a v dialozích umí využít různé dovednosti, díky kterým můžete přejít přes daný úkol různými způsoby. Tak třeba k otevření velké brány tábora pirátů můžete jejího strážce zmlátit, to je klasika, ovšem můžete ho i zastrašit či použít rétorickou schopnost Stříbrný jazyk. Pomocí těchto schopností můžete čas od času vytřískat z lidí víc zlata či odemknout nové možnosti rozhovoru. Pokud lze někde jednu ze zmíněných schopností použít, vidíte to jako volbu dialogu s informací, na jaké úrovni musí vaše dovednost být pro úspěšné provedení. A je tu ještě jedna zajímavá schopnost, kterou možná využijete v dialogu. Jmenuje se "Dost řečí" a využít ji lze jen zřídka, za celou preview verzi jsem narazil jen na jednu příležitost. Hrdina prostě vytáhne kvér od pasu a bez varování svého protivníka střelí. Tím se tak vyhnete férovému souboji s daným člověkem.

Pojďme se podívat na dvě nové hlavní schopnosti hrdiny, totiž na střelné zbraně a na voodoo. Střelné zbraně se dělí na malé pistole a velké muškety. Malé pistole slouží jako špinavý trik. Vybavíte jimi hrdinovu levou ruku a boji pak můžete nepřítele střelit. Poté musíte počkat, než se zbraň znovu nabije, což trvá řádově desítky sekund. Naproti tomu velké pušky, brokovnice a muškety slouží jako primární zbraň a mají větší dosah. Míření provádíte držením pravého tlačítka myši. Na obrazovce se vám objeví velký šedý kruh, který začne zářit tím víc, čím více škody máte šanci způsobit, což se odvíjí zejména od vzdálenosti od nepřítele. Po vystřelení musíte opět počkat, než se zbraň nabije (žádná animace). U velký pušek to trvá znatelně kratší dobu, cca 2 až 3 vteřiny. Puškami se nedá bránit, ovšem pokud máte mušketu s bajonetem, můžete s ní útočit i při boji na blízko. Krátkým kliknutím jen tak švihnete, dlouhý podržením levého tlačítka se pak rozběhnete na nepřítele a zabodnete do něj bajonet. Au. Pušky si můžete i sami vyrábět, samozřejmě s patřičnou dovedností. Ke střelbě potřebujete náboje, které lze poměrně v hojném množství koupit.

Důležité je zmínit, že střelecké dovednosti se naučíte jen jako členové Inkvizice, stejně tak jen jako modrokabátníkům, jak se nově kvůli barvě mundúru Inkvizici přezdívá, vám prodají velké muškety. K malým pistolím se dostanete skoro všude a i brokovnice se dá sehnat, ale muškety pravděpodobně ne. Výběr frakce učiníte zhruba po deseti hodinách hraní na Mečovém pobřeží. A pokud se rozhodnete pro domorodé obyvatele, bude vám umožněno nahlédnout do tajů voodoo. Domorodý kmen Shaganumbi se nyní spojil s nepřátelským pirátem Crowem, který drží zbraň proti titánům, po které vy spolu s pirátem Steelbeardem jdete. Naštěstí je Chani, dcera náčelníka, rozumné děvče a pomůže vám získat kmen na svou stranu a tak proti Crowovi. Domorodci mluví sem tam svým vlastním jazykem, vždy to ale doplní naší srozumitelnou řečí s domorodým přístupem. Vážně skvělá atmosféra.

Ale co voodoo? Tou nejdůležitější jsou voodoo žezla. Jakmile se je naučíte vyrábět, můžete svého nepřítele uvrhnout do strachu, kdy na vás neútočí, či poštvat dva nepřátele proti sobě, což je skvělý způsob, jak se zbavit dvou protivníků zaráz. Každý nepřítel přitom vyžaduje určitou úroveň dovednosti Černá magie, aby mohla být jeho mysl ovládnuta. Když pak proti sobě poštvete dvě bytosti, mlátí se do té doby, než jedna nezemře. To může trvat chvilku ale i docela dlouho, záleží, kdo proti sobě zrovna stojí. Trochu nevýhodou je, že když jeden zabije druhého, nezískáte body slávy. Tudíž se vyplatí počkat na okamžik, kdy si soupeři uberou dost zdraví, pak zasáhnete a slíznete smetanu. S žezlem strachu na vás nepřítel přestane útočit. Vy tak můžete využít první rány. Občas se stalo, že monstrum neútočilo ani po první ráně. Otázkou je, zda je to bug nebo úmysl.

Kromě žezel můžete také vyrábět panenky. Ty jsou pouze jednorázového charakteru a lze je použít v rámci úkolů k ovládnutí určitých postav. Prostřednictvím ovládnuté postavy lze komunikovat s ostatními, ovšem nelze bojovat a ani ukládat pozice. V preview verzi se tato příležitost naskytla jen jednou a nutno podotknout, že s ovládnutou NPC nešlo pobíhat po celém světě, nýbrž jen po (značně) omezeném prostoru. Mezi schopnosti spadající pod kategorii voodoo patří i výroba různých posilovacích lektvarů a šperků.

Začínají ty dojmy být trochu ukecané, takže mrkneme ještě na minihry a ukončíme to. Minihry v Risen 2 jsou zajímavý oživením. První z nich je páčení zámků, které se ovšem od minulého dílu značně proměnilo. Nyní paklíčem sice také hýbete doprava a doleva, ovšem tak, abyste zafixovali všechna záváží mechanismu zámku tak, aby šel otevřít. Vzhledem k tomu, že se v případě špatného pokusu paklíč neláme, postrádá páčení zámků napětí jako v jedničce. Jen poznamenám, že každá zamčená truhla vyžaduje k odemčení určitou úroveň dovednosti Páčení zámků, kterou vám hra u každé truhly vždy viditelně sdělí.

Naopak novou minihrou je soutěž v chlastání. Lze hrát samozřejme o zlaťáky a občas i o nějaké unikátní či úkolové věci. Vy a váš protivník máte každý připraveno šest flašek nějakého dryjáku. Kdo to do sebe hodí nejdřív, vyhrává. Problém je v tom, že čím víc toho vypijete, tím více je obraz zamlčený a přesnost vaší ruky (myši) menší a menší. Může se tak stát, že lahev špatným úchopem shodíte, a tam musíte pár vteřin čekat, než vám naservírujou další, čehož soupeř často využije. Každopádně se jedná o přijemné oživení.

Stejně jako soutěž ve střelbě. Chlápek vám postupně háže deset předmětů a vy je musíte terčem sestřelit. Hra tak vypadá trochu jako legendární Moorhuhn. Bohužel v preview verzi mi předměty létaly tak rychle, že je sestřelit je bylo velmi složité. Možná na to má vliv schopnost hrdiny ovládat střelné zbraně, nicméně to je jen spekulace. Střelecká soutěž má i jakousi mistrovskou disciplínu, která se skládá ze tří kol, v nichž musíte vždy trefit určitý počet předmětů. A výzva pro střelce je na světě.