Risen 2 Recenze

Napsal: El Kamil, vydáno: 25.4.2012

Nad plnou verzí Risen 2 jsem strávil cca 50 hodin. Prošel jsem nespočtem šavlovaček a přestřelek, bohatě jsem vyzkoušel voodoo magii a minihry všeho druhu, prozkoumal jsem téměř každý kout herního světa a postavil se titánům ničícím svět. Nyní se pokusím své dojmy sesumarizovat ve formě této recenze.

Nutno podotknout, že jsem svůj arzenál dojmů téměř vyčerpal v preview, které vyšlo na webu před cca měsícem a půl. Z toho důvodu bude tato recenze o poznání méně ukecanější. Risen 2 začíná, jak asi všichni víte, na Caldeře. Poslední baště starého světa, která je ovšem pod neustálými útoky monster z hlubin oceánů. Nikdo moc neví o tom, kde se vzala, co je ale podstatné, potápějí snad každou loď, která se k břehům přiblíží. A nejen zde, svou zkázu rozsévají po celém světě.

V Caldeře se znovu setkáte s bezejmenným hrdinou z prvního dílu, jehož se záhy opět ujímáte. Od vyplavení na pláži ostrova Faranga uplynulo deset dlouhých let. Za tu dobu hrdina změnil účes, narukoval do řad Inkvizice a propadl rumu. Situaci dramaticky změní příchod Patty, přeživší z další lodi, jejíž cestě vstříc mořskému dnu pomohla proradná bestie zvaná Kraken, což je v podstatě taková obrovská chobotnice. Stará známá pirátská dcerka popožene našeho hrdinu, a ten tak rázem stojí na palubě inkviziční lodi plující vstříc Novému světu na tajné misi: Najít zbraň proti Krakenovi. Údajně o ní ví více otec Patty, kapitán Steelbeard, v české verzi jedničky Ocelovous, přičemž na tomto místě díky překladatelům, že jeho jméno zůstalo v překladu dvojky v originálním znění.

Herní svět

A tak stojíte na pobřeží ostrova Takarigua, váš inkviziční mundúr plave někde uprostřed oceánu a vy polonazí vyrážíte na nové dobrodružství. Piranha Bytes proklamovali, že Risen 2, co se linearity děje týče, bude tak nějak první díl naruby. Zatímco v jedničce jste měli od začátku celý svět jako na dlani, v Dark Waters vás hra drží v místech, kde chce, a až od určitého okamžiku vám povolí jej dle vlastní vůle prozkoumat. Co tohle tak trochu nejasné souvětí ale ve skutečnosti znamená? Herní svět Risen 2 se rozděluje na několik menších ostrovů a pobřeží - celkem jich je osm (a čtvrt; další přibudou v DLC). Jejich souhrnná velikost je odhadem přibližně jeden a půl násobek velikosti ostrova Faranga. Ovšem když nepočítáme dungeony, kterých bylo v jedničce skutečně mnoho, naopak ve dvojce jich je poskromnu. Pravdou je, že nekonečné probíjení se potemnělými kobkami v druhé polovině prvního dílu bylo tak trochu depresivní a odvádělo tak hráče od krásného prostředí džungle. Možná i z tohoto důvodu se Piraně rozhodli dungeony značně omezit.

Hra vás tedy postupně provede Calderou (tam se ovšem zdržíte jen chvilku), ostrovem Takarigua a pak ještě jedním, načež získáte vlastní loď a posádku a budete si moci vybrat vlastní kurz. Bohužel ta volba není taková, jak byste možná očekávali. Ve skutečnosti totiž máte na výběr v podstatě ze dvou, tří možností, kam plout. A ono je z hlediska děje v podstatě úplně jedno, kam poplujete dříve, jelikož nakonec stejně musíte obeplout všechno, než se dostanete do finále. Vracet se na již prozkoumané lokace také nemá příliš význam. Ano, pár vedlejších úkolů možná získáte, dokonce i monstra se obnoví, to je ovšem slabá motivace. Lokace jsou prostě jednorázové.

Jednotlivé ostrovy se až na jednu výjimku od sebe příliš neliší. Všechny pokrývá hustá džungle, na pobřeží je většinou nějaká základna pirátů či inkvizice, ve vnitrozemí na vás místy čekají domorodci, vždy ale narazíte na monstra, jeskyně, poklady. Každopádně to důležité ve hře zůstalo. Zkoumání světa je zábava. A pokud budete důslední, téměř vždy narazíte na nějakou opuštěnou truhlu, kterou můžete vybrat, vzácnou bylinu, či třeba jen ložisko zlata. Ačkoli polovinu věcí třeba nikdy nepoužijete, stejně je budete syslit. Co kdyby náhodou se někdy něco mohlo hodit. A ono jistě bude, záleží jen a jen na zaměření vaší postavy.

V jednotlivých lokacích se pak nacházejí jakási hlavní místa. Jakmile je objevíte, označí se vám na mapě a vy mezi nimi můžete skrz mapu rychlocestovat. Pokud chcete, samozřejmě. Na průzkum lokací si s sebou často můžete vzít nějakého společníka. Ze začátku některé pasáže řešíte s Patty a kapitánem Steelbeardem, některé části jste nuceni projít sami, jakmile ovšem získáte vlastní posádku, můžete si vždy vybrat jednoho jejího člena jako svůj doprovod. Každý člen posádky přitom disponuje různými schopnostmi. Voodoo čarodějka vás třeba léčí, gnóm pro vás sbírá věci od pobitých nepřátel, atp. Celkově se ale společník hodí hlavně k odlákání nepřítele. Nemůže totiž zemřít. Když mu klesne zdraví, svalí se k zemi a po boji zase vstane.

Ještě pár poznámek ke společníkům. Jejich umělá inteligence je relativně v pohodě. Drží krok, nezasekávají se do skal, nepropadají texturami (kdo hrál G3, ví), v boji by ovšem mohli reagovat trochu rychleji, ale to už bychom asi chtěli moc. Občas se vkládají do vašich dialogů s jinými NPC a přihazují pár v podstatě bezvýznamných poznámek. Podle slotů v menu můžete do posádky naverbovat cca deset členů, za celou dobu hraní jsem ovšem nashromáždil jen šest "lidí", přičemž jsem rozhodně prošel, co se dalo. Možná jsou zbylé pozice rezervovány pro potřeby DLC.

Vlastnosti a dovednosti

Mana, zkušenosti, úrovně postavy, síla, obratnost, magické svitky, runy, těm všem dejte sbohem. Vývojový systém postavy v Risen 2 je v rámci her od Piranha Bytes takovou malou (r)evolucí. Krev, což je nový pojem pro zdraví, se zvyšuje jen naučením některých dovedností, pokud se pro ně ale nerozhodnete, zůstává celou hru na stále stejné hodnotě. Místo zkušeností získáváte z pobitých monster a splněných úkolů tzv. slávu, kterou následně investujete do pěti základních dovedností - Čepele, Střelné zbraně, Tvrdost, Lstivost a Voodoo. Každá tato dovednost má celkem deset úrovní a dělí se dále na cca 15 konkrétních schopností. Například kategorie Čepele, která zahrnuje dovednosti pro zacházení s meči, vašemu hrdinovi nabízí třeba schopnost přerušit protivníků útok a přejít do protiútoku, zasadit silné údery atp. V podobném stylu jsou i ostatní kategorie. Můžete se tak třeba naučit pálit alkohol, jenž stylově nahrazuje léčivé lektvary, kopat (užitečná schopnost proti některým monstrům), vybírat truhly či kapsy, zastrašit či přemluvit protivníka, vařit lektvary posilující vaše schopnosti, ochočit opičku či papouška, zastřelit někoho během rozhovoru atp. Všechny dovednosti se samozřejmě nebudete moci naučit. Některé vám zůstanou zapovězeny jako důsledek volby frakce (více níže), na jiné vám prostě a jednoduše nevystačí sláva. Je tedy nutné si naplánovat, jaké schopnosti se budete chtít naučit a dle toho investovat vaši slávu.

Konkrétní schopnosti se pak učíte u učitelů či trenérů. Ti za to samozřejmě chtějí nějaké zlaťáky, některé si musíte získat nějakou protislužbou. V tomto směru žádná změna. Jakmile učitele objevíte, můžete si jeho pozici zobrazit na mapě, kdybyste náhodou zapomenuli, kde jste toho či onoho potkali. Své dovednosti můžete posílit výbavou, která občas poskytuje příjemné bonusy. Hrdinu můžete vyzbrojit nějakou pokrývkou hlavy, amuletem, prstenem, košilí či kabátem, kalhotami, obuví a náušnicí. Výběr je opravdu slušný a pirátské kabáty vypají skutečně lákavě. Forma inventáře prošla od jedničky značnou změnou. Ten se nyní člení na kategorie Vybavení, kde vybíráte výbavu hrdiny dle zmíněných částí těla, Použitelné předměty, kde jsou ukryty všechny předměty, které můžete nějakým způsobem použít, Kořist, kde jsou schované zejména zlaté a stříbrné cennosti, no a nakonec je tu také záložka Všechno. Celkově je inventář méně přehledný než v jedničce, ale vzhledem k tomu, že v něm netrávíte nějak moc času, lze se přes to přenést. Menší pomoc pro srovnávání předmětů naopak spočívá ve zobrazení statistik vybaveného předmětu téže kategorie při prohlížení statistik ostatních věcí.

Obrazovka charakteristik hrdiny je vlastně složena ze tří obrazovek, které se ještě dělí na další podobrazovky. Překlikávání mezi nimi, abych viděl, kolik teda mám dané dovednosti a jakou schopnost ještě neumím, je občas otravné. Nicméně doby, kdy na jedné obrazovce byla tuna čísel a statistik, jsou už nejspíše nadobro tytam.

Pár screenshotů

Obrázky v plné verze Risen 2. Berte na vědomí, že jsou típnuty na nízko-střední detaily :).

Souboje, pistole, voodoo

Jakmile se vyzbrojíte, můžete do boje. Jak jsme již psali v preview, ve hře chybí úskoky dozadu či do stran, což v kombinaci nemožnosti se bránit útokům monster rezultuje v hloupou klikačku. Souboje proti lidským protivníkům jsou už zajímavější. Za prvé již funguje obrana, za druhé se lze naučit schopnosti protiútoku, díky nimž se můžete správně načasovaným kliknutím efektně i efektivně vyhnout soupeřovu úderu, na což můžete okamžitě navázat sérií útoků. Kromě toho můžete ještě používat tzv. špinavé triky. Mezi ty se řadí například hod kokosovým ořechem, vrhnutí písku či soli do očí nepřítele, výstřel z pistole, atp. Animace soubojů jsou povedené, úhybné manévry hrdiny mají tři, čtyři variace, díky nimž působí souboje opravdu efektně. Nutno podotknout, že zatímco při šermovačce soupeř často uhýbá, pokročilejší špinavé triky nepoužívá prakticky vůbec. Že by na mě někdo během souboje vytáhl od pasu kvér, to se stalo opravdu velmi zřídka. Mnohým určitě bude proti srsti fakt, že během soubojů má člověk co dočinění jen s jedním nepřítelem, protože ostatní většinou jen koukaj či výhružně pobíhají kolem (snad s výjimkou domorodců, kteří vás nepříjemně ostřelují oštěpy).

Kromě mečů můžete jako primární zbraň používat velké pistole, tedy muškety nebo brokovnice. Většinu jejich exemplářů a nutný výcvik ovšem získáte jen jako přívrženci Inkvizice. Po každém výstřelu z muškety musíte cca dvě vteřiny čekat, než budete moci střílet znova. Při střelbě se na nějaké velké zaměřování nehraje. Jako mířidlo slouží velký kruh, který se na obrazovce zjeví a který se zbarvuje dle toho, jak přesný váš výstřel bude. Muškety jsou oboruční, tudíž je nemůžete používat spolu s mečem, vždy můžete v jednu mít v ruce pušku nebo meč. Což v kombinaci s nemožností využít zbraň k obraně resultuje v časté pobíhání kolem nepřátel při čekání na znovupoužití zbraně. Některé muškety jsou vybaveny i bajonetem, můžete je tedy částečně použít i k boji na blízko. Ten je ovšem omezen na propíchnutí nepřítele, které je navíc poměrně zdlouhavé na provedení.

Soubojový systém ovlivňuje i voodoo, nová magie, k níž získáte přístup zase jen na straně domorodců. Voodoo jako takové žádné přímé poškození nepůsobí, což je podstatný rozdíl od magie, jakou jsme v minulém díle či v sérii Gothic znali. Pomocí voodoo můžete poštvat dva protivníky proti sobě, uvrhnout nepřítele v strach (neútočí na vás), oslabit jeho obranu a útok voodoo panenkou (což se hodí na opravdu silné nepřátele) a další zajímavé věci. Panenky navíc hrají roli i v rámci hlavní úkolové linie. Jejich prostřednictvím se můžete zmocnit dané postavy a její pomocí si otevřít cestu dál v příběhu. Tohle je obzvlášť zábavná část, jelikož za ovládnutou postavu můžete absolvovat skutečně vtipné dialogy.

Závěrem k soubojům je třeba zmínit, že Risen 2 obsahuje volnou kameru, kterou nelze zafixovat. Dá se na to zvyknout, ale pro mě osobně to není nejšťastnější řešení. Občas se na konci souboje spustí jakýsi slow-motion náhled na to, jak z právě sejmutého nepřítele cáká trocha krve. Tahle věc naštěstí od volné kamery jde vypnout, což byla také první věc, co jsem ve hře udělal. Zbývá mi ještě zmínit souboje s bossy, na nichž je vidět snaha vývojářů o klasické boss fighty, kdy toho stokrát většího bastarda nejde umlátit mečem, ale jen nějakým speciálním způsobem. První takový souboj mě opravdu bavil, bohužel druhý byl to samé v bleděmodrém a třetí... no, to zjistíte sami :).

Dialogy

Jsou to právě dialogy, které vytvářejí hlavní část herní atmosféry. Vývojáři se na nich skutečně vyřádili a my si díky nim můžeme užít to pravé pirátské prostředí. Drsná mluva je v hrách od Piranha Bytes zvykem, tentokrát je ovšem i neobvykle sprostá. Nadávky všech možných i nemožných druhů lítají jako na běžícím páse a je to skutečně zábava. Chválím také český překlad, který nastavenou laťku zvládl s bravurou.

Menší vylepšení oproti původnímu dílu přinášejí tzv. cutscény. Tedy speciálně naskriptované části dialogů, které v sobě obvykle nesou i něco navíc. Tak třeba když se Patty setká se svým otcem, jsme svědky dojemného obětí, atp. Cutsény ovšem občas působí až moc strojově a svou formou trochu kazí náznaky pokusů o filmové vyprávění, kterých už tak je jako šafránu.

Další rozměr do dialogů přinášejí domorodci prostřednictvím svého přízvuku. Navíc svou řeč prokládají svým vlastním jazykem, naštěstí ale našemu místy natvrdlému hrdinovi vše vysvětlí i klasickou řečí. Korunu tomu nasazují gnomové. Ti jsou totiž v Dark Waters v podobě plnohodnotných NPC, což má své světlé i stinné stránky. Na jednu stranu je interakce s nimi nejspíš to nejvtipnější, co vás ve hře čeká. Zejména gnóm Jaffar, který se přidá do vaší posádky. Ten se lidskou řeč učil u pirátů a výsledek opravdu stojí za to. Na druhou stranu je mi trochu líto toho, že gnomové již nejsou nepřátelé. V celé hře bohužel nenarazíme na gnóma, kterého bychom mohli přetáhnout mečem a ukrást věci, co si během života nashromáždil. Tohle byla v jedničce opravdu zábava, která mi tu celkem chybí.

Questy

Hlavní příběhová linie je tak trochu zklamání. Ano, sice obsahuje pár příběhových zvratů, nicméně od doby, kdy zjistíte, co je třeba pro záchranu světa udělat (cca po 6-7 hodinách hraní), nezbývá nic jiného, než to nakonec udělat. A až to uděláte, tak je konec. Příběh je slabou stránkou Risen 2. V jednom bodě hry jsem skutečně měl dojem, že mě čeká něco skutečně epického, bohužel jsem se ničeho takového nedočkal a samotný závěr je slabota. O vedlejších úkolech není moc co psát. Čeká nás tak nějak klasika, na kterou jsme z minulých her Piranha Bytes zvyklí. Najdi flašky červeného vína, pobij obrovské kraby na pláži, atd. Nic zbrusu originálního, každopádně kapou z toho zlaťáky, člověk se dozví pár věcí mimo, podívá se do džungle atp. a to je vždy zábava.

Trochu koření tomu přidávají legendární předměty. Jedná se o věci, které - jakmile je najdete - přidávají permanentní bonusy k vašim schopnostem. Těchto předmětů jsou ve hře cca dvě desítky a vždy se o nich dozvíte z knih, na něž tu a tam narazíte na cestách. Bohužel i tento element je tak nějak nedotažen. Člověk "legendární" předměty nachází prostě tak, jak hra plyne. Není třeba tomu věnovat žádné speciální úsilí, nejsou ani nijak "legendárně" skryty.